To, že výše mzdy není rozhodujícím kritériem pro spokojenost v zaměstnání, není žádná novinka. Potvrzují to nejen rozličné průzkumy, ale vlastně i má každodenní praxe. Jako personalista a headhunter slyším denně spoustu příběhů a důvodů, proč se lidé aktivně rozhlížejí po pracovním trhu nebo proč přijali pozvání k pohovoru, ačkoli původně o změně práce vůbec neuvažovali.
Opravdu málokdy je důvodem mzda – zejména od určité finanční hranice, a pokud přeci jen ano, tak obvykle nejde o její výši, ale o to, že ve firmě chybí vnitřní spravedlnost a odměňování je vnímáno jako neférové či netransparentní nebo zaměstnavatel nesplnil to, co slíbil – třeba navýšení mzdy po ukončení zkušební doby. Mezi další důvody patří zcela jednoznačně mikro management ze strany nadřízeného, velké vstupní požadavky na odbornost a zkušenosti – avšak bez možnosti je v praxi opravdu uplatnit, absence zpětné vazby nebo zpětná vazba poskytovaná pouze v případě, že se něco nepovede, přičemž veškeré úspěchy a úsilí jsou považovány za samozřejmost.
Dalším významným důvodem ke změně, u kterého bych se chtěla zastavit detailněji, je časová flexibilita, resp. její nedostatek. Může jít o striktní dodržování pracovní doby, zákaz práce z domova, sledování času stráveného u lékaře apod. Samozřejmě že u mnohých pozic je důsledné respektování pracovní doby a plného úvazku nevyhnutelné, ale pokud zůstaneme v kategorii „bílých límečků“, potažmo pozic, které flexibilitu umožňují, jde již o určitý standard, který zaměstnanci vyžadují, jelikož jej zkrátka potřebují, aby si mohli zorganizovat osobní život. Bez toho totiž nebudou dobře fungovat ani v práci. Rozhodně to však není o tom, že by chtěli flexibilitu zneužívat, pracovat méně nebo se svým povinnostem vyhýbat. Naopak mnohdy pak v součtu pracují podstatně více než ostatní. Jako určitou daň za to, že mohou odpoledne vyzvednout děti ze školy či školky, trávit s nimi čas, dojít si k lékaři nebo si zařídit jednání na úřadech, poté pracují po večerech, nocích i víkendech a jsou za tuto možnost vděčni.
Flexibilitu často vyžadují muži
Mince má ale dvě strany a je dobré si uvědomit, že flexibilita má i svá rizika. Jakožto matka tří dětí pracující ve flexibilním módu již několik let vím, jak je těžké oddělit pracovní a osobní život, zejména když zrovna pracujete z domova. Jde o to, najít adekvátní míru toho, kdy ještě pracuji, kdy se věnuji rodině a kdy odpočívám. Zjednodušeně řečeno, je třeba naučit se zavřít počítač, odložit mobil, „ukončit pracovní dobu“ a přesunout se do další role – matky, partnerky apod. Moderní technologie nám s flexibilitou samozřejmě mimořádně pomáhají. Vždyť to, k čemu jsme dříve potřebovali počítač, dnes hravě zvládneme se smartphonem, který je sice velmi dobrý sluha, bohužel ale i špatný pán. Provází nás o dovolených, na pláži, na sjezdovce, v kině či v restauraci. Co kdyby od nás někdo něco potřeboval nebo nám přišel důležitý e-mail.
Že to pro naše mentální zdraví a duševní hygienu není nic dobrého, asi každý tuší, ale nelibě to ovlivňuje i rodinné klima. Je těžké dětem vysvětlit, že my jsme na mobilu, protože pracujeme, ale jim ho zakazujeme, protože jsou na Instagramu, Facebooku nebo Snapchatu, a to nemluvím o tom, že jsme sice s rodinou přítomni fyzicky, ale duševně již méně či vůbec. Přiznejme si to: partner, který kouká do mobilu u večeře nebo v posteli, nás tím dokáže naštvat. Ačkoli by se mohlo zdát, že se toto téma týká hlavně žen, jelikož ty flexibilní úvazky potřebují nejvíce, nenechme se zmýlit představou, že jsou na tom muži jinak. A nemám na mysli jen generaci „Y“, o které se v této souvislosti hodně píše. Flexibilitu totiž často vyžadují muži kolem čtyřicítky, tedy muži, kteří založili rodinu a chtějí se jí aktivně věnovat a trávit čas se svými dětmi.
Otevřenost se vyplácí
Ráda pozoruji změnu, k níž v tomto směru za poslední roky došlo. Ještě před pár lety bylo v podstatě tabu bavit se u pohovoru o dětech či rodině a o tom, jak nám zasahují do pracovního života. Personalista, nadřízený i kandidát svorně dělali, že děti neexistují. Dnes, ačkoli si snad nikdo nedovolí položit otázku týkající se dětí či rodiny, to vlastně ani dělat nemusí. Muži i ženy totiž zcela otevřeně hovoří o tom, že mají děti, že je potřebují ráno odvést do školy či školky a odpoledne je v rozumnou dobu vyzvednout. Chtějí, aby to zaměstnavatel věděl, a chtějí mít jistotu, že jim umožní pracovat z domova v době, kdy budou děti nemocné, nebo si hodinu či dvě denně budou moct pravidelně odpracovat večer, až budou děti spát. Pokud je kandidát takto otevřený, velmi pečlivě mu naslouchám a čtu mezi řádky. Bylo by pak ode mě neetické a neprofesionální jej přesvědčovat, že je pro něj ta či ona firma a pozice ta pravá, ačkoli vím, že jsou tam přesčasy na denní bázi a flexibilní úvazky fungují jen na papíře.
Na druhou stranu se mi ale několikrát potvrdilo, že se tato otevřenost může kandidátům i vyplatit, a to zejména v současné situaci na trhu práce. Pokud firma po svém vysněném zaměstnanci opravdu„touží“, obvykle mu ráda v jeho potřebách vyhoví a potřebnou flexibilitu mu poskytne. Získá tak loajálního a oddaného zaměstnance. Co více si přát?
Důležité je nastavit hranice
Základní podmínkou pracovního flexibilního uspořádání je jednoznačně důvěra. Důvěra kandidáta v to, že firma tento závazek opravdu dodrží a zkrácený úvazek se postupně nerozplyne s každou přibývající odpolední schůzkou. Důvěra firmy v to, že zaměstnanec systém nezneužije a podá maximální výkon, jen možná v trochu jiném časovém režimu, než bylo doposud zvykem. A v neposlední řadě i důvěra ve schopnosti nadřízeného manažera, na kterého jsou v případě flexi úvazků kladeny mnohem vyšší nároky na jeho manažerské funkce, tj. kontrolu, organizaci, plánování a rozhodování.
Já a moji kolegové v Human Garden můžeme potvrdit, že to skutečně funguje. Na principu flexibility, důvěry, osobní angažovanosti a v neposlední řadě i vysoké míry sebekontroly funguje celý náš tým již sedmým rokem. Přijďte se k nám inspirovat.
Flexibilita je zkrátka součástí moderního managementu organizací. Zaměstnanci vyžadují flexibilní pracovní uspořádání, zaměstnavatelé pro změnu flexibilní zaměstnance. Abychom mohli z výhod flexibility vytěžit maximum, je dobré nastavit si určité hranice, za které již flexibilita nepatří. Pamatujme si totiž, že i ten nejpružnější proutek nakonec praskne, pokud ho budeme příliš ohýbat.
Human Garden s.r.o.